Ki-Aikido Praha Libuš kaligrafie

Japonská filosofie

O Japonsku bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho dokumentárních filmů, ty ale nepopisují skutečné Japonsko. Cizinci nemají hluboké porozumění Japonsku a Japonci nemají správnou představu o zbytku světa. Můžeme mít dva různé přístupy: jeden je, že jsme lepší než oni a druhý, že oni jsou lepší nežli my. Křesťané (Evropané a evropští imigranti v Americe, Africe a Austrálii) mají tento základní postoj nadřazenosti. To je důvod, proč kino a televize v Evropě a Americe zobrazují převážně bohaté, krásné a dobré lidi. Herci a herečky jsou zejména krásní. Na druhé straně, japonské filmy často ukazují nejubožejší, nejškaredší a nejhorší lidi. Můžete to vidět ve filmech nejslavnějšího japonského režiséra, Akiry Kurosawy. Japonci si myslí, že pravda může být objevena v nejhorší části lidských bytostí nebo společnosti. To proto, že základním postojem Japonců je, že ostatní jsou lepší než oni. Když navštěvuji japonské webové stránky, pokaždé na mne udělá silný dojem, že Japonci vždy hovoří o bodech, ve kterých jsou cizinci lepší nežli oni. Japonci se stále snaží naučit dobré věci od cizinců. Evropané a Američané mají základní představu, že jsou lepší a nejvyspělejší, a věří, že zbytek světa by je měl následovat.

Co je historickým důvodem tohoto postoje Japonců? Když se podíváte na Euroasijský kontinent, Britské ostrovy jsou na západě a Japonské ostrovy jsou na východě. To vytvořilo mezi Brity a Japonci některé podobnosti. Obojí mají silnou identitu a dobře rozvinutou soudržnou společnost. Rozdíl je, že je možné velmi snadno překonat moře mezi Francií a Británií, ale moře mezi Koreou nebo Čínou a Japonskem je pro plavbu velmi obtížné. Námořnictvo může snadno překonat kanál (La Manche), ale bylo nemožné překonat Japonské moře. Proto zde byly mezi Japonskem a kontinentem jednotlivé kontakty, ale až do příchodu parního stroje neměli žádné vojenské vztahy. Asi před 1500 lety přišla civilizace z Koreje a po dalších 500 let se Japonsko učilo ohromnou čínskou kulturu. V té době byla Čína nejrozvinutější zemí na světě. Pak Mongolové Čínu dobyli a dokonce poslali flotilu k dobytí Japonska, avšak ta v Japonském moři ztroskotala. To v Japonsku vytvořilo představu, že moře Japonsko chrání před cizí invazí a Japonsko se muselo rozvíjet samo. Přirozeně zde vždy byly jednotlivé kontakty a dokonce někteří Japonci emigrovali na Filipíny a do Indočíny, ale nedošlo k žádným vojenským operacím.

Asi před 500 lety Evropa rozvinula námořní plavbu, zahájila velmocenskou éru a dorazila až k Japonsku. Ale přepravní kapacita byla omezená a tak se dobývání území zastavilo u Číny. Je pravdou, že Evropa neměla o Japonsko přílišný zájem, až na japonskou kulturu. Takže základní vztah mezi Japonskem a zbytkem světa zůstal kulturní a to vytvořilo v Japonsku postoj učení se z cizí kultury.

Od roku 1800 umožnil parní stroj velmocenské rozpínání Spojených států ze státu Nová Anglie (v US) na západ a jih. Tichý oceán je pro námořní plavbu vcelku příhodný a parní stroj umožnil jejich námořnictvu dosáhnout Japonska v šedesátých letech 19. století. Nemohli dopravit dostatek vojáků a zbraní k dobytí Japonska, ale uspěli v obsazení dvou přístavů za účelem dosažení Číny. To vyprovokovalo Anglii, Francii a Německo k soutěži se Spojenými státy v obsazování přístavů v Japonsku. Nicméně pro Evropu nebylo Japonsko příliš zajímavé a dávala přednost využití Japonska k zastavení postupu Spojených států do Číny. Výsledkem bylo, že se Japonsko od Evropy naučilo, jak rozvinout armádu na základě ocelářského průmyslu. Průmyslový rozvoj v 19. století byl založen na přítomnosti uhlí v blízkosti měst, která mohla poskytnout mnoho dělníků. To byla situace v Evropě, v zemích jako Švédsko, Anglie, Belgie, Německo a Československo. Holandsko, Francie, Španělsko, Itálie, Rusko a další se nemohli tolik rozvíjet, protože takové zdroje postrádali. Státy Nové Anglie (v US) a Japonsko také splňovaly příslušné podmínky a učinily obrovský průmyslový pokrok. Opět se Japonsko učilo od cizích zemí a průmyslově se rozvinulo.

Británie a Spojené státy se od roku 1900 pokoušely využít Japonsko, aby zamezily Rusku vpadnout do Číny. Pomohly Japonsku zaútočit na Rusko v roce 1904 a umožnily velmocenské rozpínání do Koreje a Číny. Toto vytvořilo 40 let velmocenského Japonska a naštěstí to nebylo dost dlouho, aby se z toho stala tradice. Zmizí to jakmile vymře generace vychovaná v příslušném období.

Dóšu (leden 2015)